Zahlédl mě a jeho oči vyhledaly mé, které na něj zíraly ze tmy s výrazem : co tam vůbec dělá? a proč se nachází v mé blízkosti.... Pochopitelně to byla náhoda, kdyby věděl, že tam jsem, tak by se k tomu místu ani nepřiblížil, jak ho znám.... Podíval se do mých očí a lehce mávl na pozdrav.... Cítila jsem zhnusení a vztek, že jsem se asi před rokem a třičtvrtě kvůli němu tak strašně trápila.... Právě ten pocit způsobuje to, že bych mu k tomu všemu nebyla schopná co říct, zasloužil by si jen facku.... Člověk, který se zachová, tak jak se zachoval a ani se neumí omluvit, nebo nějak jakýmkoliv způsobem zdůvodnit své chování nestojí za nic.... Měla bych ho absolutně ignorovat, jenže mě teď jen mrzí, že jsem si tím trápením sebrala pár měsíců života (no, vlastně jich bylo celkově dost), které, kdybych se netrápila KVŮLI NĚMU, mohly být o dost šťastnější....
potřebovala jsem to někam vypsat, protože mu jen tak na icq napsat něco sprostého by bylo asi trochu ubohé....
..................... Ještě že už je tohle dávno za mnou ....................
A teď je všechno jinak.... A snad bude už vše jen hezké, milé a tak
Pevně v to věřím a přeju ti to.